Vývojové poruchy učení
Vývojové poruchy učení (VPU)
V literatuře se můžeme setkat také s pojmy: specifická porucha učení (SPU), vývojová porucha učení (VPU), porucha učení – všechny tyto slovní spojení označující s drobným odlišnostmi ve všech případech to samé. Nejednotná terminologie se odvíjí od doby zkoumání či odborníků, kteří se této problematice věnují.
I přes nejednotnost terminologie se jedná o neschopnost či sníženou schopnost naučit se číst, psát, počítat za optimálních podmínek (podnětnost prostředí, odpovídající kognitivní předpoklady a standartní metody učení).
Žáci se specifickými poruchami učení vykazují školní výkony nepřímo úměrné jejich intelektovým schopnostem, které jsou mnohdy na vyšší úrovni. Mohou způsobit školní neúspěšnost, jež při dlouhodobém trvání negativně působí na psychiku či sebehodnocení.
Mezi základní SVPU řadíme dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii a dyspraxii.
Jedná se o poruchy vrozené nebo získané v raném dětství způsobené poškozením mozku v období prenatálním, perinatálním a časně postnatálním. Příčiny vzniku poruch učení jsou různorodé, jako základní můžeme uvést dědičnost, či nepříznivý vývoj a vnější vlivy v období vývoje plodu a průběhu porodu.
Vlivem těchto okolností bývají oslabeny zejména funkce kognitivní, percepční, zejména zrakové a sluchové, motorické, které jsou nutné pro již zmíněnou školní úspěšnost, zvláště osvojení si čtení, psaní a počítání.
Dyslexie
Jedná se o poruchu osvojování čtenářských dovedností, čili neschopnost naučit se číst běžnými metodami. Dyslexie nejnápadněji zasahuje do školní úspěšnosti dítěte. Úroveň čtení je nižší než ostatní schopnosti a dovednosti dítěte. Je charakterizovaná obtížemi v rozpoznávání slov, problémy s hláskováním a narušenou schopností porozumění. Tyto problémy vznikají v důsledku deficitu ve fonologické složce jazyka. Druhotné potíže mohou způsobovat problémy v porozumění čtenému textu.
Dysgrafie
Dysgrafie představuje specifickou poruchu grafického projevu – psaní, nejedná se o postižení ruky, ale o funkční poruchu motorických drah mezi mozkem a rukou. Podkladem pro dysgrafii je porucha jemné i hrubé motoriky, automatizace pohybů, motorická a senzoricko-motorická koordinace.
Žákův proces psaní bývá nejistý, namáhavý, pomalý, neobratný. Často se setkáváme s neposouváním ruky po papíře, nesprávnou polohou jak ruky, psacího náčiní, tak celého těla při psaní. Písmo bývá hůře čitelné až nečitelné.
Dysortografie
Jedná se o specifickou poruchu pravopisu. Vyznačuje se specifickými dysortografickými chybami, které jsou ovlivněny nedostatečně rozvinutým sluchovým vnímáním, poruchou fonematického sluchu, sluchového rozlišování, analýzy, syntézy, sluchové paměti. Právě z důvodu těchto deficitů se dysortografie nejvíce promítá v psaní diktátů. Jedinci s SVPU později mívají obtíže s osvojováním a aplikací gramatických pravidel.
Příklady specifické chybovosti:
- rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek;
- rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni;
- rozlišování sykavek;
- přidávání a vynechávání písmen, popř. slabik;
- nezvládnutí hranice slov v písmu.
Dyskalkulie
Specifická porucha počítání, která se projevuje zřetelnými obtížemi v osvojování a užívání základních početních dovedností. Dítě v matematice podává podstatně horší výkony, než by se vzhledem k jeho rozumovým schopnostem dalo očekávat. První náznaky můžeme pozorovat už v předškolním, či raném školním věku (řazení, třídění, jmenování číselné řady, aj.)
Dyspraxie
Dyspraxie je vývojová porucha motoriky, při které je porušeno motorické učení a při provádění složitějších pohybových činností se projevuje poruchou obratnosti. Dyspraxie se vyskytuje samostatně nebo někdy v kombinaci s některou z výše zmíněných poruch učení.
Neobratnost postihuje běžné denní činnosti, práci ve škole, hru i sport, dítě může mít problémy např. se zavazováním tkaniček, oblékáním, psaním, jízdou na kole, skákáním, přeskakováním, míčovými dovednostmi apod. Často se problémy dítěte zvýrazní s nástupem do školy. Dítě pomalu a neúhledně píše, jeho kresby jsou nezralé, může mít potíže s opisováním z tabule, zaostává v tělesné a pracovní výchově, stále se vrtí, ruší vyučování.
V případě, že se u Vašeho dítěte objevují výše zmíněné projevy, obraťte se na školní poradenské pracoviště (ŠPP) školy, kterou Vaše dítě navštěvuje, a konzultujte další postup. K vyšetření v PPP je možné se objednat ve spolupráci se ŠPP, případně na vlastní žádost zákonného zástupce či zletilého klienta.
Literatura:
Článek v časopisu Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie
NOVÁK, Josef. 2004. Dyskalkulie: metodika rozvíjení základních početních dovedností. 3. vydání, zcela přeprac., rozš. Havlíčkův Brod: Tobiáš. 125 s. ISBN 80-7311-029-6.
BLAŽKOVÁ, Růžena. 2009. Dyskalkulie a další specifické poruchy učení v matematice. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita.108 s. ISBN 978-80-210-5047-1.
POKORNÁ, Věra. 2010. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 4. vydání. Praha: Portál. 336 s. ISBN 978-80-7367-817-3.
ZELINKOVÁ, Olga. 2015. Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. 12. vydání. Praha: Portál. 264 s. ISBN 978-80-262-0875-4.
JUCOVIČOVÁ, Drahomíra a Hana ŽÁČKOVÁ. 2008. Reedukace specifických poruch učení u dětí. 1. vydání. Praha: Portál. Speciální pedagogika (Portál). 176 s. ISBN 978-80-7367-474- 8.
KREJČOVÁ, Lenka. Dyslexie: psychologické souvislosti. Praha: Grada, 2019. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3950-2.
ZELINKOVÁ, Olga. Dyslexie v předškolním věku?. Vyd. 2. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0194-6.