Úzkostné dítě
Strach a úzkost jsou základní lidské emoce, které v přirozené míře jsou pro život důležité. Chrání nás před nebezpečnými situacemi tím, že nás nutí se jim vyhýbat. Například můžeme se bát hadů, protože se bojíme, že nás kousnou. Můžeme se bát výšek, protože se bojíme, že spadneme a ublížíme si atd. Pak jsou situace, kdy se bojíme, ale neznáme jejich příčinu – tuto emoci nazýváme úzkost.
Děti rovněž zažívají strach a úzkost, které jsou do určité míry přirozené, například:
- Zhruba od 8. měsíce života dítě umí rozpoznat cizí a známou osobu. Začíná se tedy objevovat strach z cizích osob a strach z odloučení od matky (tzv. separační úzkost). Tato úzkost se u dětí objevuje zhruba až do 2,5 let.
- Okolo 3. až 6. roku se rozvíjí fantazie dítěte a sociální prožívání. Dítě v tomto období se často obává symbolů znázorňující zlo a nebezpečí – např. čerti, zloději atd.
- Mezi 5. až 9. rokem si děti začínají uvědomovat existenci smrti. V tomto období si děti smrt představují spíše jako nějakou osobu, které je potřeba uniknout.
Jak tedy můžeme pozorovat strach a úzkost jsou přirozenou součástí dětského vývoje. Zároveň každé dítě se rodí s určitou mírou predispozice k úzkostnějšímu prožívání a s větší citlivostí na nebezpečí. Tudíž v případě úzkostného prožívání hraje do značné míry roli také genetika, která je dále ovlivňována dalšími faktory – zkušenostmi, zážitky, výchovou apod.
Pokud úzkost a strach přetrvává v přiměřené míře, jsou pro dítě „zdravé“ a přirozené. Pokud však dochází k dlouhodobě neefektivní zvýšené míře strachu a úzkosti, která brání dítěti v běžných každodenních činnostech, pak je vhodné vyhledat psychologické poradenství – klinického psychologa, psychoterapeuta, případně pedopsychiatra.
Vyšetření v PPP
Psychologové v Pedagogicko-psychologické poradně nejsou ze zákona kompetentní diagnostikovat úzkostnou poruchu, případně další poruchy související s úzkostným prožíváním (fóbie, úzkostná separační porucha atd.). Mohou však poskytnout poradenství rodičům s dětmi s úzkostnou poruchou a doporučit další potřebné odborníky pro práci s dítětem.
Žáci s diagnózou úzkostné či jiné poruchy mají nárok na poskytování podpůrných opatření pro specifické vzdělávací potřeby s danou diagnózou ve škole.
Jak se úzkost projevuje
Úzkost a strach se nejčastěji projevují psychosomaticky:
- bolestí bříška, hlavy,
- zrychleným dýcháním,
- zažívacími obtížemi,
- bolestí na hrudi atd.
Úzkost vede děti k vyhýbáním se určitých situací nebo předmětů. Když děti vnímají, že se přibližuje „nebezpečná situace“ mohou začít pociťovat psychosomatické příznaky vyjmenované výše, jejichž příčinu si neuvědomují. Mohou rovněž začít plakat, utíkat opačným směrem, nebo naopak pevně se držet rodičů a odmítat je pustit. Dítě může, ale taky nemusí vědět důvody svých strachů, proto Vám nebude umět vysvětlit, co se mu děje, nebo proč se bojí. Psychosomatické prožívání dítěte se děje především na nevědomé úrovni.
Jak zacházet s dětským strachem:
- Děti se často učí nápodobou, proto je vhodné, aby v úzkostných situacích rodiče zůstávali klidní a dávali tak dítěti najevo, že situace není „nebezpečná“.
- Rovněž je vhodné děti povzbuzovat k aktivitě, podporovat samostatnost, dát jim najevo, že situaci zvládnou. Zároveň však není vhodné zlehčovat jejich úzkostné prožívání.
- Být dobrým vzorem. Pokud dítě uvidí, že se dané situace také obáváte, pak bude své úzkostné prožívání vnímat jako oprávněné a upevní se. Z toho důvodů je vhodné si o strachu povídat – proč se ho bojíme, jak se tedy cítit bezpečně, jak se v dané situaci chovat atd.
- Odvést pozornost dítěte – např. změnit téma, zaměstnat dítě tak, aby přestalo myslet na úzkostné myšlenky.
- Nacvičovat relaxační techniky – protahování, dýchání, vhodné jsou i sportovní aktivity.
- Hrajte si doma – zahrajte si na situaci, které se dítě bojí a přehánějte ji tak, aby se dítě cítilo jako výherce nad situací, smálo se, mělo pocit kontroly nad „nebezpečnou situací“.
- Pokud je Vaše dítě úzkostné především v situacích, kdy od Vás musí odejít, je vhodné:
Vždy se rozloučit s dítětem, neboť pokud odejdete „potají“, pak se dítě o to víc učí, že si Vás musí hlídat, protože nikdy neví, kdy odejdete.
- Hrajte doma hry např. na schovávanou a další podobné hry, kdy dítě od Vás musí odejít, nebo se před Vámi schovat, a nakonec se s Vámi zase radostně shledá.
Zdroje a doporučená literatura:
Cohem, J. L. (2020). Jak zacházet s dětským strachem. Praha: Argo.
Bělohlávková L. (2019). Tak už se nestyď: sociální fobie a stydlivost u dospívajících. Praha: Portál.
Leuze, J.( ). Výchova vysoce citlivých dětí: rodičovské tipy pro prvních 10 let. Praha: Portál.
Peretti, N. (2017). Relaxační desetiminutovky: aktivity ke zklidnění dětí. Praha: Portál.
Černý, V., Grofová, K. (2022). Děti a emoce: učíme děti vnímat, poznávat a pracovat se svými pocity. V Brně: Edika.