Pedagogicko-psychologická poradna, Opava, příspěvková organizace

Syndrom ADHD

Co je to ADHD?

Syndrom ADHD je porucha pozornosti neuro vývojového charakteru. V pedagogicko-psychologické praxi se přitom nejčastěji zmiňují dvě varianty, a sice zkratky ADHD a ADD.

  • Zkratka ADHD označuje poruchu pozornosti spolu s projevy impulzivity a hyperaktivity. Někdy se k těmto projevům připojuje i agrese.
  • Zkratka ADD označuje prostou poruchu pozornosti, která se naopak vyznačuje spíše pomalým tempem a snazší unavitelností – rychlejším psychickým vyčerpáním.

ADHD patří mezi vývojové poruchy, kdy vyzrávání mozku probíhá jinak než jsme zvyklí – jeho vývoj tak může být pomalejší nebo naopak rychlejší, obecně je však vyzrávání méně plynulé a probíhá ve skocích. Jiná cesta vyzrávání rozhodně neznamená, že by nepozorné dítě nemělo mít předpoklady pro školní úspěšnost!

Jak se ADHD nejčastěji projevuje?

Každé dítě je jedinečné – děti pochází z různých prostředí, dědí nejrůznější vlastnosti po svých rodičích a bývají různě vychovávané – proto se každé dítě ve škole i doma projevuje různě. Nepozorné děti se však obecně projevují jinak a mají častěji než ostatní děti:

  1. potíže se soustředěním a koncentrací pozornosti – dlouhodobé soustředění na práci je pro ně velmi vyčerpávající, začínají dělat spoustu “hloupých” chyb nebo potřebují častější přestávky,
  2. zapomínají anebo si nepamatují – zapomenout mohou úkoly, sešity, pomůcky nebo i celou aktovku; nepamatují si, co se ve škole učili nebo co po nich maminka před chvílí chtěla…

Pro děti s poruchou pozornosti s impulzivitou a hyperaktivitou (ADHD) jsou dále typickými projevy:

  1. mluví dřív, než myslí – jsou zbrklé a často nedomýšlí důsledky svých jednání, i proto mohou mít někdy potíže s navazováním vrstevnických a kamarádských vztahů – jejich slova nebo činy někdy mohou neúmyslně druhé zranit nebo nahněvat,
  2. nevydrží chvíli v klidu – jsou zvídavé, všechno kolem sebe je zajímá a potřebují to náležitě prozkoumat; zároveň je nebaví jen sedět a poslouchat, potřebují pohyb a akci; spolu s jejich zbrklostí tak někdy dojdou věci nebo samy děti k úrazu. Nepozorné děti navíc raději věci provádějí, než o nich pouze přemýšlí!

Dále existují děti, které jsou nepozorné (ADD), ale zároveň nejsou ani hyperaktivní nebo impulzivní, pro tyto děti navíc často platí, že:

  1. některé věci jsou pro ně těžké – některé věci jim mohou déle trvat, potřebují více času k tomu, aby je pochopili a naučili se je správně využívat, to ale neznamená, že by se jim ve škole nemělo dařit
  2. mají svůj vnitřní svět – do kterého často utíkají, třeba si odpočinout a načerpat energii. Odchody do denního snění však děti nemají zcela pod kontrolou.

Děti s pozornostními obtížemi na druhou stranu bývají často velmi kreativní – přichází s novými nápady, postupy řešení nebo jsou tvořivé. Některé děti díky tomu dokáží velmi efektivně pracovat pod tlakem, za to poměrně často selhávají u “běžných” činností a povinností – zapomínají na čištění zubů, je pro ně velmi náročné uklidit si pokoj nebo si rozplánovat a zorganizovat čas a aktivity.

Jak zjistím, že je moje dítě opravdu nepozorné (ADHD/ADD)?

Projevů nepozornosti u dětí si mohou všimnout sami rodiče, učitelé nebo na ně upozorní pracovníci školských poradenských zařízení (PPP, SPC atd.) – v takovém případě se ve zprávě ŠPZ objeví zkratka “susp. ADHD/ADD”, což znamená, že je výskyt pozornostních obtíží předpokládán (= suspect). Samotnou diagnózu však mohou stanovit pouze odborní lékaři, a to dětský psychiatr nebo dětský neurolog.
Větší pravomoc (např. při výběru léků a přístupů) má v této oblasti psychiatrie. Doporučení psychiatra je proto rozhodující například v souvislosti s přiznáním funkce asistenta pedagoga do školy.

Kontakt na pedopsychiatry nebo neurology v okolí poboček naší PPP:

  • Opava: MUDr. Skřontová (dětská psychiatrička), MUDr. Slaná (dětská neuroložka) apod.
  • Ostrava: MUDr. Matýs (dětský psychiatr), MUDr. Foltýnová (dětská psychiatrička) apod.
  • Hlučín: MUDr. Lea Šromová (dětská neuroložka) apod.

Odborných lékařů je samozřejmě více, zde jsme uvedli jen některé.

Co s tím, když je dítě nepozorné (ADHD/ADD)?

I když se každé nepozorné dítě projevuje svým vlastním způsobem, existují prověřené postupy a metody, jak s těmito dětmi efektivně pracovat. Následující výčet není rozhodně kompletní sbírkou všech možností, ale nabízí alespoň základní přehled těch nejzásadnějších:

V domácím prostředí doporučujeme:

  • dodržovat režimová opatření: nepozorné děti se mohou snadno ztratit v čase, proto je velmi důležité udržovat pokud možno stejný režim, který se postupem času mohou naučit. Jde především o pravidelné dodržování jídel (zdravé stravování), plnění školních úkolů a povinností (vždy zhruba stejný čas, co nejdříve po škole, od 30 min do max. 2 hodin) a usínání (s ohledem na dostatek spánku).
  • připravování do školy: nejlépe co nejdříve po škole. Můžete vycházet z doporučení pro školy (níže). Učení by mělo probíhat v tichém, klidném prostředí. Na stole by mělo být minimum věcí, aby neodváděly zbytečně pozornost. Během učení je vhodné střídat jednotlivé úkoly a věnovat se jednomu vždy jen intenzivní chvíli, následně dovolit malou přestávku. Pokud se chcete vyhnout zapomenutým starým svačinám, je vhodné učení zahájit kompletním vyprázdněním aktovky. Učení následně uzavřít kompletním nachystáním aktovky na druhý den. Dále je vhodné vyvíjet snahu, aby z nachystané aktovky dítě už nic nevytahovalo – připravenou aktovku tak nejlépe nachystat ke dveřím.
  • projevy ADHD netrestat nebo posuzovat výrazně mírněji: děti své pozornostní obtíže bohužel nemají zcela pod kontrolou a i přes svou snahu se jim mnohdy neubrání.
  • tolerovat výkyvy ve výkonu a chování: pozornostní obtíže často způsobují výkyvy ve výkonu – co dítě jeden den umí, nemusí druhý den zvládnout apod. Může se tak stát, že z učiva, které dobře uměly, přinesou špatnou známku.
  • chtít po dítěti vždy jen jednu věc a s další počkat, dokud tu první dítě nedokončí: obtíže se soustředěním způsobují, že se děti hůře orientují v rozsáhlých instrukcích, jednotlivé věci pak mohou i neúmyslně zapomenout, je proto lepší po nich chtít věci postupně a vždy se ujistit, že byla daná věc splněna.
  • nediskutovat o vhodném chování, ale důsledně vysvětlovat: pokud má dítě problémy s chováním, je třeba mu jasně vysvětlit, co se smí a co se nesmí. S dítětem jednotlivé projevy chování nediskutujeme, jasně stanovíme, které projevy jsou žádoucí (a na nich důsledně trváme) a které jsou nepřijatelné a proč. Pokud dítě něco provede, je důležité, aby rodič odsoudil dané chování a ne samotné dítě.
  • dítě CHVÁLIT, oceňovat a podporovat: nepozorné děti se často setkávájí s neúspěchem – ať už se jim nepovedou písemky nebo zapomenou důležité úkoly. Důsledkem pak bývá snížené sebevědomí, nejistota a pochyby o vlastních schopnostech. Proto je velmi důležité, aby se neúspěch alespoň vyvážil pochvalou, oceněním nebo zažitím úspěchu – ať už oceníme snahu a tvrdou práci, které jsme při domácí přípravě byli svědkem nebo oslavíme mimoškolní úspěchy, pochválíme např. za práci na zahradě a podobně. Děti potřebují být užitečné, chtějí vědět, že jsou schopné a milované navzdory své nepozornosti.

Ve škole doporučujeme:

  • usazení v přední lavici, pracovat pod dohledem pedagoga: učitel tam má přehled o tom, jestli se žák v učivu orientuje, pracuje jak má a v případě potřeby může žákovi poskytnout zpětnou vazbu,
  • respektovat a tolerovat osobní pracovní tempo,
  • ponechat dostatek času na vypracování úkolu,
  • podle potřeby prodloužit čas u zkoušek nebo zkrátit jejich zadání,
  • zadávat kratší úkoly k procvičení,
  • preferovat ústní ověřování znalostí,
  • náročnější úkoly zařazovat do úvodu výuky,
  • činnosti střídat, intenzivně se věnovat úkolu kratší dobu, umožnit krátké přestávky,
  • umožnit pohybovou relaxaci, tolerovat projevy psychomotorického neklidu,
  • zadávat jasné a krátké instrukce nebo ty delší postupně krokovat,
  • používat multisenzoriální přístup (zaměření na všechny smysly) a názorné pomůcky (např. počitadla),
  • preferovat globální styl učení (předkládat učivo jako celek, ne jako jednotlivé detaily),
  • vyhnout se celo-hodinovým písemkám nebo úkolům – právě u těchto aktivit se nejčastěji negativně promítnou pozornotní obtíže, snazší psychická unavitelnost a např. i pomalé pracovní tempo,

Kde zjistím víc?

Na internetu toho o ADHD a ADD najdete spousty. Tyto stránky však pracují s ověřeným obsahem: