Lateralita
- je nerovnoměrnost párových orgánů hybných ruky, nohy a senzorických oka, ucha. Je odrazem dominance jedné z mozkových hemisfér.
- projevuje se tak, že zvláště přesné a jemné úkoly koná člověk vedoucím orgánem lépe přesněji, rychleji a s menší únavou než druhým.
- v motorickém učení vždy nácvik složitějších pohybových činností začínáme na preferované straně, teprve později začínáme nácvik s nepreferovanou končetinou např. střelba na koš a zatáčení na lyžích.
Rozlišujeme:
- lateralitu souhlasnou tzn. vyhraněné praváctví (pravá ruka – pravé oko, leváctví (levá ruka – levé oko)
- lateralitu zkříženou, kdy jedinec má vedoucí ruku a oko jiné
- nevyhraněnou lateralitu, při které dítě, jedinec používá obou rukou na stejné úrovni
Dále můžeme zjišťovat vedoucí ucho, abychom věděli, kterým uchem dítě kvalitněji zpracovává slyšené informace. Z toho můžeme usuzovat na laterální profily, které se určují podle dominantního oka, ucha, ruky, nohy a hemisféry. Laterální dominancí tzn. praváctví nebo leváctví máme většinou od narození, rozhoduje o tom, jak zpracováváme informace mezi tělem a myslí.
Říkáme tomu laterární profily, které se významným způsobem podepisuje na tom:
- jak se chováme
- jak se dokážeme učit novou látku
- nebo jak pracujeme
- hrajeme si a učíme se
- nebo chováme ve stresových situacích
Profily nám řeknou, jak zpracováváme senzorické informace a jak jsme schopni reprodukovat, zopakovat to, co jsme se naučili. Ukážou nám naše silné stránky učení a dokážou nám ukázat, s čím máme problém. Zjistíme z nich praktické typy pro učení, jak se lépe učit a pamatovat si informace.
Lidé s vedoucí rukou pravou mají zpravidla vedoucí hemisféru levou a lidé s vedoucí rukou levou mají vedoucí hemisféru pravou.
Levá hemisféra:
- ovládá pravou polovinu těla.
- je řečová, logická analytická.
- kromě toho je sídlem logiky, řeči a vůle.
- díky ní dokážeme pracovat s fakty, daty a čísly, dokáže vyřešit matematické úlohy a máme smysl pro míry a váhy.
- odpovídá za naše analytické myšlení, či pořádek a za systematický přístup.
- zajímá ji především minulost a budoucnost.
- je k tomu, aby vzala ohromné množství přítomných momentů, začala vybírat detaily a detaily těchto detailů. Poté tyto informace organizuje a kategorizuje. Asociuje je se vším, čemu jsme se v minulosti naučili a promítne je vpřed jako budoucí možnosti.
Levá hemisféra přemýšlí v jazyce. Jsou zde uložena centra sluchu, řeči jazyka, smysl pro čas. Je sídlem našeho vnitřního hlasu, propojuje náš vnitřní svět s okolním prostředím.
Pravá hemisféra:
- ovládá levou polovinu těla.
- je neřečová, je pocitová a myslí v obrazech.
- je specialista na vizuálně prostorové vztahy umožňuje nám vnímat a rozeznávat obrázky, hudbu, rytmus.
- je sídlem vegetativního nervového systému, který je odpovědný za naše radosti i úzkosti, trávení, pocení.
- je sídlem naší tvořivosti a fantazie.
- sídlí zde i naše emoce, chutě, vůně. Díky tomu se umíme zasmát vtipu, nebo dojmout.
- odpovídá za syntetické myšlení.
- všechny objevy, vynálezy, umělecká díla vnikají zde.
- je pro ni nejzajímavější přítomnost, vše se točí okolo toho co je teď. Informace proudí dovnitř, přicházejí ze všech smyslových orgánů, po té se spojují a zprostředkovávají obraz přítomného okamžiku, jak vypadá, jak voní, jak chutná, jak ho cítíme a slyšíme.
V době, kdy dítě nastoupí do školy, by mělo mít vyjasněnou lateralitu, aby mohlo začít s nácvikem psaní. Podle dominantní ruky se totiž budou do určité míry lišit psací a výtvarné potřeby, zasedací pořádek. Nejasná lateralita by dítě mátla a nevědělo by, jaké pomůcky zvolit.
K posouzení laterality můžou rodiče i učitelky z mateřské školy použít své pozorování. To je dostačující u většiny dětí. Dominantní je ta ruka, která je aktivnější, obratnější, kterou dítě zvolí jako první při nabídce kreslení, ruka, kterou nabírá polévku, ruka, která vede pohyb např. při šroubování, zatloukání, drží nit při navlékání jehly. Přestože se posuzování laterality může jevit jako jednoduché, je třeba k němu přistupovat s respektem.
Vyjasněná lateralita je jedním ze znaků školní zralosti. Je proto důležité věnovat jí v předškolním období pozornost, abychom věděli, které učební strategie jsou pro dítě výhodnější.
Strategie a návyky pro žáky s převahou pravé hemisféry
- Je obtížné získat je pro zájem o detaily, suchá fakta je odrazují.
- S pracovními listy a písemnými materiály se jim snáze pracuje až po zařazení interaktivních činností.
- Neradi se učí mechanickým opakováním, nevyhovuje jim učení zpaměti, je pro ně významná souvislost látky s jejich vlastními zájmy a potřebami.
- Situace, kdy mají dělat mnoho věcí zároveň, jim nevadí, často přechází i zdánlivě „nesmyslně“ od jedné činnosti k druhé, a pak se vrací k první.
- Neradi ztrácí čas něčím, co z jejich úhlu pohledu nedává smysl či „nefunguje“.
- Obvykle sem patří žáci s taktilními a kinestetickými preferencemi, rádi při učení poslouchají hudbu.
- Patří do skupiny, která ráda při učení jí, žvýká, pohybuje se, preferují neformální prostředí pro učení.
- Jejich otázky směřují ke smyslu jednotlivých učebních aktivit či poznatků („Proč to musíme dělat?“ „K čemu je to dobré?“ apod.), významné je pro ně to, co se týká jejich života.
- Nezřídka se jedná o „neškolní typy“, prakticky a činnostně zaměřené žáky.
Strategie a návyky pro žáky s převahou levé hemisféry
- Živě se zajímají o detaily.
- S pracovními listy a písemnými instrukcemi pracují snadno i bez předchozích interaktivních činností.
- Nevadí jim mechanické opakování, učení se zpaměti, jsou méně závislí na souvislosti látky s vlastními zájmy a potřebami.
- Mohou je zahlcovat situace, kdy mají dělat mnoho věcí najednou, raději postupují krok za krokem.
- Jsou ochotni analyzovat do hloubky i problémové situace, kdy se jim nedařilo.
- Mají silnou potřebu dokončovat úkoly, které zahájili, méně často potřebují přestávky v práci.
- Rádi se učí v klidném, tichém, formálně uspořádaném prostředí.
- Jejich otázky směřují k detailům látky a postupu („Máme pracovat s tužkou nebo propiskou?“ „Budete toto zkoušet?“ „Jaká je správná výslovnost tohoto slova…?“ „Můžete mi to prosím zkontrolovat…?“).
- Obvykle se jedná o „akademické“ typy žáků, kterým běžná školní výuka nečiní potíže, jsou do jisté míry „nenápadní“.