Školní zralost

Školní zralost je určitý stupeň vývoje dítěte ve fyzické, psychické, sociální a emoční oblasti, který ovlivňuje jeho připravenost zvládnout nároky, která na něj budou kladeny po nástupu do 1. třídy.

Drobné vývojové nezralosti se do jisté míry objevují u všech dětí a souvisí s tempem vývoje každého z nich. Výraznější vývojová nezralost v kterékoliv z níže uvedených oblastí, je však významnou překážkou pro úspěšné zvládání školních povinností a může být také důvodem jeho selhávání a nespokojenosti ve škole.

Co tedy u dětí sledujeme?

1. Fyzická zralost – jedná se o tělesnou vyspělost a zdravotní stav dítěte. Tuto složku školní zralosti posuzují pediatři na pravidelných prohlídkách. Děti, které bývají často nemocné, ve větší míře zameškávají výuku a musí častěji učivo dohánět. Obtížně si také hledají své místo v třídním kolektivu.
2. Psychická zralost – jedná se o zralost v oblasti rozumových a poznávacích funkcí, motoriky a pracovní zralosti.
   Řeč – dítě by mělo být schopno mluvit ve větách či jednodušších souvětích, rozumět základním instrukcím a správně vyslovovat většinu hlásek. V případě nesprávné výslovnosti je vhodná konzultace s logopedem. Špatná výslovnost u dětí ovlivňuje jak čtení, tak psaní.
   Vnímání – jedná se o zralost v oblasti zrakového a sluchového vnímání.
   V oblasti zrakového vnímání by dítě před nástupem do školy mělo být schopno postřehovat detaily a rozdíly na obrázcích. Mělo by zvládnout odlišit tvarově podobné obrázky a také rozpoznat horno-dolní a pravo–levé postavení. Nezralost v oblasti zrakového vnímání a zrakové diferenciace může mít za následek záměnu písmen a číslic lišících se detailem (b-d, m-n, 6-9).
   V oblasti sluchového vnímání by dítě mělo být schopno bezpečně poznat první a poslední hlásku ve slově, rozložit slova na slabiky a jednodušší slova také na jednotlivé hlásky a poznat, zda dvě slova znějí či neznějí stejně. Nezralost v oblasti sluchového vnímání může mít později za následek obtíže v oblasti čtení (potíže se spojováním písmen do slabik a slov, snížená rychlost čtení a následně nedostatečné vnímání obsahu přečteného) i psaní (vynechávání písmen, chyby při psaní délek, záměny podobně znějících hlásek).
   Motorika – jedná se o zralost hrubé a jemné motoriky a grafomotoriky.
   Hrubá motorika – dítě by mělo být přiměřeně obratné, zvládat chůzi, běh a chůzi po schodech se střídáním nohou.
   Jemná motorika – dítě zvládne základy stříhání, lepení a práci s drobnějšími předměty.
   Grafomotorika – dítě by mělo mít špetkový úchop a dostatečně uvolněnou ruku, aby zvládlo základní grafomotorické prvky (vedení čáry, změnu směru, horní smyčku), které bude potřebovat při psaní.
   Součástí grafomotoriky je také kresba, která bývá nejčastěji zastoupena zobrazením postavy. Při hodnocení kresby je důležitá jak její obsahová stránka (postava má všechny části včetně detailů), tak také stránka formální (držení a tlak na tužku, vedení čáry).
   Rozumové schopnosti – dítě by před nástupem do školy mělo zvládnout základní orientaci ve světě kolem sebe. Mělo by se orientovat v základních tvarech a barvách. Být schopno rozpoznat rozdíly v množství různých prvků a určovat jejich pořadí. Dále by se mělo orientovat v čase a prostoru a jeho paměť by měla být trvalejší a záměrnější.
   Pracovní zralost – dítě by mělo rozlišovat hru od práce a snažit se dokončovat zadané úkoly i když se mu třeba nedaří nebo je pro něj úkol náročnější. Mělo by pracovat přiměřeným tempem, být schopno odolávat rušivým vlivům a koncentrovat svou pozornost také na úkoly, které pro něj nemusí být vždy lákavé na první pohled.
3. Sociální a emoční zralost – dítě by se při nástupu do školy mělo být schopné odloučit od rodičů, začlenit se do kolektivu dětí a podřídit se autoritě učitele. S tím souvisí také schopnost spolupráce a přijímání různých rolí v nové skupině. Dále by mělo být schopné odsunout svá bezprostřední přání a své nápady a počkat s jejich plněním až na vhodnou chvíli nebo na dobu, kdy na něj přijde řada. Mělo by také být schopné vyřešit si drobné konflikty a vědět, jak se zachovat v různých sociálních situacích, které ho mohou ve škole potkat.
   Děti sociálně a emočně nezralé mívají potíže s fungováním v novém kolektivu. Bývají snadněji ovlivnitelné a zranitelné. Pokud navíc situace, do kterých se dostanou, řeší buďto pláčem či nepřiměřenou agresí, rychle se dostávají na okraj kolektivu a navazování přátelských vztahů pro ně bývá obtížné.